Často dostávám otázku, proč jsem se rozhodla studovat fyzioterapii. Už od základní školy jsem říkala, že budu léčit lidi. Můj původní plán stát se lékařem ovlivnila vlastní zkušenost, když jsem během studia gymnázia trpěla bolestí ramenního kloubu. Navštívila jsem ortopeda, který mi předepsal mastičku s analgetiky, což byl způsob léčby, se kterým jsem nesouhlasila. Další pomoc jsem začala hledat u fyzioterapeuta. Zde by se hodilo napsat, jak jsem byla uchvácená jeho prací a jak mě vyléčil. Realita byla však úplně opačná. Při terapii jsem nechápala, proč obtíže vznikli, tím pádem se neodstraňovala příčina. Cvičení spíš řešilo stále se vracející obtíže. 

      Jelikož jsem však ve fyzioterapii viděla veliký potenciál, rozhodla jsem se, že jí vystuduji a pomůžu od bolesti sobě i ostatním. Ve srovnání se všeobecným lékařstvím mě fyzioterapie učarovala i tím, že si terapeut svůj pracovní nástroj – mozek a ruce – nosí vždy s sebou.